Prekambrium (4,6 mld - 545 mil. let) Dlouhé období téměř neobydlené Země Původ názvu : Souhrnný název pro geologické jednotky starší než kambrium. · Země vznikla před 4,7 mld. let; nejstarší horniny jsou 3,8 mld. Let staré · prekambrium trvalo asi 4 mld. let, tj. přibližně 88 % stáří Země Geologický vývoj : Na počátku prekambria velmi často pronikalo na povrch Země horké magma. K této zvýšené vulkanické činnosti přispívala vysoká teplota Země a přísun tepla z rozpadu radioaktivních prvků. Nejdříve vznikaly bazické a ultrabazické horniny, u kterých bylo později působením zvýšené teploty a tlaku změněno složení (metamorfované horniny). Od nejstaršího prekambria vznikala postupně horstva. Vítr, voda a změny teploty horstva rozdrobovaly na ostrohranné bloky, valouny a štěrk. (eroze). Tento materiál byl transportován podobně jako dnes do nižších oblastí, pánví, kde se usazoval. Existují i horniny, které vznikaly jen v minulosti, např. železito - křemité páskované železné rudy. Fauna a flora Jedny z prvních zkamenělin (prokaryotní buňky) se nachází v silicitech jižní Afriky 3,4 mld. let starých. Fosílie jsou jen několik tisícin milimetrů velké a pozorují se mikroskopem ve výbrusu (tenké destičce horniny asi 0,03 mm silné). Organismy jsou podobné dnešním bakteriím. Bakterie jsou příkladem jednoduché, prokaryotické buňky. Z dnešních žijících organismů mají pouze bakterie a modrozelené řasy tento druh stavby. Prokaryota mohly absorbovat živiny přes buněčnou stěnu jako většina žijících bakterií. Zdroj těchto živin ale nemohl být stejný jako dnes, tzn. živočišná a rostlinná pletiva. Živiny ale mohly vznikat spontánně z takových složek atmosféry a hydrosféry jako jsou metan, amoniak, CO2. První organismy si asi vystačí s živinami rozpuštěnými ve vodě. Jejich přísun se ale postupně snižuje, a proto jsou organismy nuceny si začít vyrábět vlastní potravu. Začínají využívat fotosyntézu - slučují CO2 a vodu, za použití slunečního světla jako zdroje energie, k výrobě cukrů - stejně jako moderní rostliny. Tyto cukry potom "spálí" a získaly tím energii k výrobě všech dalších živin, které buňky potřebují. První nepochybné fotosyntetizující organismy se objevují asi před 3 mld. let. Jsou to modrozelené řasy, jejichž životní činností vznikají stromatolity. Stromatolity jsou kobky zvrstvených hornin, které se nachází v mělké vodě. Stromatolit začíná růst, když vrstva výběžků modrozelených řas spojí sediment (připomíná plstnatý koberec). Modrozelené řasy také ukládají na „koberci“ kalciumkarbonát (látka, z které je složena schránka většiny mlžů). Výběžky, které prorůstají koberec, tvoří novou vrstvu, která váže další sediment. První známé eukaryotní (jaderné) buňky se nachází v Kalifornii (USA) v horninách 1,4 mld. let starých. Nálezy flóry v Austrálii staré 0,9 mld. let zřejmě znamenají, že se kyslík již začal akumulovat v atmosféře a hydrosféře. První mnohobuněčné organismy se objevují asi před 1 mld. let. Mezi výskytem prvních a vývojově pokročilých mnohobuněčných organismů uběhne asi 300 mil. let. Patrně před 680 mil. lety se totiž objevují v dnešním Ediakarském pohoří v jižní Austrálii skupiny organismů s měkkým tělem (obrázek označený písmenem A na konci tohoto průvodce). Za původce těchto fosílií se považují medůzy, červi, mořské houby (obr.B), korálovití živočichové (C), primitivní artropodi apod. Prvohory - paleozoikum Kambrium (545 -500 miliónů let) Opancéřovaný život v moři a neobydlená Země Kambrický útvar vymezuje Sedgwick (1835), název pochází z latinského označení severního Walesu - Cambria · kambrium se na rozdíl od prekambria vyznačuje početnými výskyty fosilních živočichů se schránkami · na Zemi se nachází mohutný kontinent Gondwana a několik menších bloků · většina ze současných pobřežních horstev dosud neexistuje Geologický vývoj : Některé ze starých prekambrických štítů tvoří kontinent Gondwanu, který pravděpodobně leží mezi rovníkem a jižním pólem. Další staré bloky - tj. kanadský štít, baltický štít, sibiřský štít, čínský štít a kazachstánský blok byly navzájem oddělené oceánem a podle teplovodní fauny a výskytu vápenců leží v teplovodní klimatické zóně. Fauna a flóra : Nejdůležitější a nejběžnější skupinou kambria jsou trilobiti (obr.D). Tvoří asi 60 % všech živočichů na mořském dně. Trilobiti nejsou na Zemi sami již ve spodním kambriu existují téměř všechny hlavní skupiny živočichů. Hojní jsou archeocyáti, ramenonožci i stromatoliti. Mezi měkkýši se jako první objevují přílipkovci, dále plži (obr.E) a mlži (obr.F), hyoliti, graptoliti (obr.G) a na konci kambria také hlavonožci. Vzácně se vyskytují ostnokožci, jejich hlavní rozvoj začíná až v následujícím útvaru ordoviku. V moři dosud chybí mechovky a koráli. Terestrický (suchozemský) život téměř jistě není vyvinut. Pro organismus smrtelné ultrafialové záření zřejmě ještě ozonová vrstvou nezachycuje. Nejznámější lokality: Burgesské břidlice v Britské Kolumbii (Kanada), Jince a Skryje v Čechách, Anktartida. (Lokality jsou přibližně seřazeny podle významu) Ordovik (500-435 miliónů let) Celosvětová vláda moře Ordovický útvar, nazvaný podle latinského označení Walesu - Ordovicia, vymezuje Lapworth (1879). · na počátku ordoviku moře postupuje výrazně do pevniny (transgrese). Na jeho konci při velkém zalednění je voda vázána v ledovcích a hladina oceánu se zase snižuje (regrese moře) · na počátku ordoviku je většina živočichů primitivní, ale na jehokonci už existují všechny důležité skupiny bezobratlých živočichů a objevují se první obratlovci · na konci ordoviku probíhá obrovské vymírání, pravděpodobně spojené se zaledněním a s ním spojeným snížením hladiny oceánů a zmenšením rozsahu šelfových moří příznivých pro život Geologický vývoj : Rozložení hlavních kontinentálních bloků je podobné jako v kambriu. Počátkem ordoviku je ještě teplé globální klima, pak ale následuje ochlazení, které vrcholí na konci ordoviku zaledněním. Centrum zalednění se nachází v severní Africe. Rozložení kontinentů ukazuje na existenci klimatických pásů. Fauna a flóra : Ordovické horniny jsou bohaté na fosílie. Hojní jsou ramenonožci. Začínají se prosazovat složitější typy, se schránkami se zuby a jamkami, nad typy jednoduchými s uzavíráním schránek pomocí svalů. Moře obývá mnoho nových trilobitů a členovců (obr.H), poprvé se objevují mechovky a korály (obr.I), hvězdice, hadice (obr.Ch), ježovky a lilijice, velmi se diversifikovali plži, kteří patří k potravě hvězdic, dále mlži a hlavonožci. Hojní jsou skořepatci a graptoliti. Podmořského návštěvníka může fascinovat skupina malých stvoření s těžkými kostěnými štíty kolem svých plochých hlav a s malými rybovitými ocasy. Tyto organismy patří do třídy bezčelistnatých a patří mezi první obratlovce na Zemi. Živí se pravděpodobně sběrem zbytků ze dna moře. Mezitím se již může objevit život na pevnině. Nalezeno je několik, cevní systém a spóry připomínajících zbytků, které můžou pocházet od suchozemských rostlin. Dobře zachované suchozemské rostliny se ale vyskytují až od následujícího útvaru, siluru. Ordovik končí velkým vymíráním, větším než jaké je na hranici druhohory- třetihory, kdy vymírají dinosauři. Nejvíce zdecimováni jsou trilobiti, dále ramenonožci, živočišné houby, ježovky a ryby. Nejznámější lokality : Skotsko, Wales, Oslo, Estonsko, Švédsko, Ohio (USA) a Barrandien (ČR) Silur (435-415 miliónů let Vzniká superkontinent Euroamerika Silurský útvar, nazvaný podle keltského kmene Silurů, vymezuje Murchison (1835). · podle výskytu vápenců, útesů a evaporitů (solí) probíhá teplá klimatická zóna přes Severní Ameriku, baltickou oblast, ruskou tabuli a sibiřský štít · fauny různých oblastí se tolik neliší (jsou kosmopolitní) jako v ordoviku · celosvětově rozšířené jsou černé graptolitové břidlice a významné jsou také cephalopodové (hlavonožcové) vápence Geologický vývoj : Silur je z hlediska vzniku horstev v některých oblastech obdobím významných zdvihů. Už na hranici ordovik - silur vzniká v oblasti srážky nejvýchodnější části Severní Ameriky a Evropy pohoří. Začátkem siluru začíná pravděpodobně v důsledku tání ledovců na konci ordoviku velká transgrese. Svrchní silur je obdobím mořských regresí. Fauna a flóra : V siluru se sice neobjevuje žádná z hlavních skupin organismů, ale původním skupinám se, až na výjimky, daří. V mořském prostředí , se salinitou normální, zvýšenou (hypersalinní) nebo sníženou (brakickou) se vyskytují ostrakodi. Ve svrchním siluru jsou hojní hrotnatci. Důležitými zkamenělinami jsou graptoliti. Z měkkýšů jsou v siluru hojní plži a mlži ( některé rody mají i české názvy - Tetinka, Panenka, Slava). V siluru se hodně rozvíjejí ramenonožci, hlavně v mělkých mořích s karbonáty. Vzhledem ke starším útvarům roste význam sesilních (na mořském dně pevně přichycených ) organismů jako jsou koráli. Z kmene ostnokožců mají význam lilijice (obr.J) Primitivní obratlovci obývají zejména mělkovodní mořské a lagunární prostředí - vedle bezčelistnatých ryb se vyskytují i trnoploutvé a pancéřnaté ryby. Z mikroorganismů roste význam mořského planktonu. V siluru se také poprvé objevuje suchozemská květena - např. Cooksonia (obr.K). Nejznámější lokality : Wales (Velká Británie), Barrandien (ČR), Gotland v Baltickém moři (Švédsko), stát New York (USA), Harz (SRN), Porýnská břidličná vrchovina (SRN), Francouzské středohoří (Francie) Devon (415-365 miliónů let) Pevnina je dobyta ! Tento útvar vymezují Murchison a Sedgwick (1839) a název pochází podle hrabství Devonshire v jihozápadní Anglii. · v moři se velmi daří živočichům i rostlinám, poprvé se objevují moderní ryby (obr.M), daří se i suchozemským rostlinám, bezobratlí živočichové úspěšně kolonizují Zemi a objevují se první obojživelníci (obr.L). Geologický vývoj : Poloha kontinentů je podobná jako v siluru. Fauna a flóra : Nejvýznamnějšími živočichy jsou patrně amonoidní hlavonožci (obr.N) zastoupení nejstaršími formami tzv. goniatiti. Na konci devonu se náhle objevují amonoidi (klyménie) s neobvykle umístněnou sifonální rourkou na vnitřní straně závitů. Z dalších měkkýšů jsou hojní mlži. Mnozí z nich obývají příbřežní písčiny, jiní mlži s tenkostěnnou schránkou žijí v hlubších částech oceánu. Od devonu jsou známí sladkovodní mlži a na pevninu vystupují první suchozemští plži. Zvláštní význam mají tenkostěnní tentakuliti. Jejich schránky se nachází ve vápencích hlubšího moře po celém světě a umožňují tak porovnávat různé lokality. K velmi hojným zkamenělinám patří ramenonožci. Rozvíjí se hlavně v mělké vodě na šelfu. Hlavními „staviteli“ útesů jsou stromatoporoidi (organismy podobné mořským houbám), koráli a vápnité řasy. Z členovců jsou nadále významní trilobiti, přestože od poloviny devonu vymírají. Ze siluru pokračuje vývoj merostomátních členovců, kteří jsou hojní zejména v lagunách. V devonu, příp. na konci siluru se vyvíjejí u některých členovců tracheje (dýchací orgány umožňující dýchat vzdušný kyslík). Patří sem mnohonožky, škorpioni a pavouci. Ostnokožci jsou zastoupeni hlavně mořskými lilijicemi. Jejich články lze snadno nalézt např. v lomu u Kapličky v Praze Hlubočepech. Nejznámější lokality: Rýnské břidličné pohoří (SRN), Barrandien (ČR), Maroko, New York (USA). Karbon (365-300 miliónů let) Obrovský hmyz dobývá vzduch, metrové stonožky v tropických uhelných močálech Karbon má jméno podle černého (kamenného) uhlí, které je nejtypičtějším znakem tohoto útvaru. · karbon spolu s následujícím útvarem permem se označují jako mladší paleozoikum, spodní hranice mladšího paleozoika je stanovena podle dobře zjistitelné, celkem ale méně nápadné změně mořské fauny · v karbonu se velké pevninské bloky pohybují proti sobě, sráží se a vzniká variské (hercynské) pohoří v Evropě a část appalačského pohoří (USA) · jižní pól se nachází na území dnešní Anktartidy, Sibiř a Gondwana jsou v chladné zóně, Evropa a Asie leží v rovníkové oblasti · v karbonu vzniká velká část žul na našem území · křídlatý hmyz dosahuje během karbonu prvé maximum svého rozvoje · Na Zemi vznikají v močálech a zarostlých pánvích obrovská ložiska uhlí Geologický vývoj : Gondwana se posunuje na S a sráží se s Evropou a J. Amerikou. Sedimenty mezi těmito bloky jsou vyzdviženy a spolu s hornina okrajů obou kontinentů vytváří velké hercynské pohoří v Evropě a horská pásma v appalačském pohoří (USA). Sráží se také blok Sibiře a východní Asie - v karbonu se poprvé spojuje Evropa s velkou částí severní Číny. Ve svrchním karbonu je na jižní polokouli velké zalednění. Ledovec zanechal na povrchu země stopy - např. rýhy a morény (sedimenty přinesené ledovcem). V průběhu karbonu se zvyšuje suchost (aridita). Tato změna se projevuje v přibývání červeně zbarvených sedimentů a vrcholí v permu. Nejtypičtějším sedimentem karbonu je černé uhlí. Ložiska vznikají v prostředí močálů s bujně rostoucí vegetací v oblasti vlhkého (humidního) klimatu. Podmínkou vzniku uhelných ložisek je nejen nahromadění rostlinných zbytků, ale i jejich rychlé překrytí sedimenty. Tím začíná probíhat místo pomalého rozkladu rašelinění a prouhelnění. Vhodné podmínky pro vznik uhlí jsou v pobřežních oblastech, které jsou periodicky zaplavované mořem (tzv. paralické pánve) a v rovinatých jezerních a močálových oblastech ve vnitrozemí (limnické pánve). Fauna a flóra : V mořském prostředí pokračuje vývoj faun mezi devonem a karbonem bez rozsáhlých vývojových zvratů. Mořské fauny se liší hlavně úbytkem trilobitů, změnami ve vývoji amonoidních hlavonožců a konodontů, rozvojem foraminifer (např. fusuliny). K hojným zkamenělinám patří ramenonožci, z měkkýšů se nachází mimo goniatitů, také mlži, plži a belemniti (obr.Q). V karbonu pokračuje velký rozvoj ostnokožců, hlavně lilijic. Velmi se liší fauny suchozemské. Explozivně se rozvíjí hmyz, který ve svrchním karbonu dosahuje svého prvního maxima (švábi, pravážky s rozpětím křídel až 75 cm, pavouci, první jepice), rozvíjí se stonožky a na suchou zem vystupují různorodí obojživelníci, z kterých se ve svrchním karbonu vyvíjejí první plazi (obr.P). Obojživelníci dosahují svého maxima ve svrchním karbonu. Patří k nim hlavně skupina krytolebců. Klasické lokality jsou v ČR, např. v Nýřanech u Plzně. V sladkých vodách jsou velmi hojné paprskoploutvé ryby a žralokům podobné trnoploutvé ryby. V karbonu jsou poprvé v historii Země pokryty části kontinentů bylinnou a stromovitou flórou. V karbonu převládají výtrusné rostliny, zejména plavuňovité (rody Lepidodendron, Sigillaria, Stigmaria) a přesličkovité (rody Sphenophyllum, Annularia, Calamites). Hojné jsou také kapraďosemenné rostliny (nejsou to skutečné kapradě, protože se rozmnožovaly semeny a tedy ne výtrusy; např. rod Glossopteris). Na Zemi rostou i více organizované nahosemenné rostliny (např. rod Cordaites) a ve svrchním karbonu se objevují první jehličnaté rostliny (obr.O). Nejznámější lokality: Anglie a Belgie (pro mořský vývoj), Ruhrská pánev v SRN (pro střídání mořského a pevninského vývoje - tzv. paralický vývoj), Appalačidy (USA). Perm (300-245 m.l.) Močály a slané pouště, superkontinent Pangea a velké vymírání. Perm vymezuje Murchison (1841). Název je odvozený od města Perm v západním předhůří Uralu. · pevninské uloženiny karbonu a permu se od sebe nesnadno odlišují, proto se často oba útvary spojují do jednoho celku - permokarbonu · klima se po kolizi kontinentů a vzniku rozsáhlé pevniny od svrchního karbonu do permu postupně vysušovalo až získalo charakter pouště, s rozšiřujícím se suchým klimatem ubývá uhlí a přibývá červeně obarvených sedimentů Fauna a flóra: Permská fauna a flóra sice navazuje na karbonskou, ale postupné změny v permu vedou k postupné výměně prvohorní fauny za druhohorní. Tyto změny se projevují vymíráním trilobitů, celých skupin ramenonožců, stromatopor, nahrazením čtyřčetných korálů šestičetnými, ústupem výtrusných a kapraďosemenných rostlin. Naopak explozivně se vyvíjí plazi a nahosemenné rostliny. V moři pokračuje z karbonu rozvoj velkých foraminifer. V permu naposledy převládají mezi bentickou faunou ramenonožci. Mechovky opět vytváří početné útesy. Z měkkýšů se v moři nachází goniatiti, z nichž větší část v permu vymírá, ale ze zbylé skupiny se v následujícím útvaru triasu vyvíjí praví amoniti. Hojní jsou také mlži. Z ostnokožců pokračuje vývoj lilijic a vyvíjí se i poupěnci. Hodně se mění členovci: trilobiti úplně vymírají, mizí i některé skupiny hmyzu (obr.R) a místo nich se objevují např. chrobáci a motýli. Perm je ve znamení celkového rozvoje obratlovců: ryby jsou běžné v moři i ve sladkých vodách. Stejně jako v karbonu převládají žralokovité a paprskoploutvé ryby. Z obojživelníků ještě převládají krytolebci, ale už začíná jejich úhyn. V uloženinách vysychajících močálů zanechávají stopy krytolobci. V permu žije množství plazů. Vedle primitivnějších plazů se rozvíjí plazi s některými savčími znaky, např. pelikosauři mají na zádech velký pancíř, který pravděpodobně slouží k shromažďování slunečního tepla pro období ochlazení (dokonalá regulace teploty těla je savčí znak). Flóra v permu se úplně mění, zatímco ve spodním permu ještě převládají výtrusné a kapraďonosné rostliny, tak ve svrchním permu již převládají nahosemenné rostliny. V permských horninách se také nachází mimo prouhelněných rostlin také zkřemenělé kmeny stromovitých kapradí, jehličnanů a kordaitů (tzv. araukarity). Tyto zkameněliny vznikají v suchém aridním prostředí rychlým nahrazením dřeva kyselinou křemičitou. Geologický vývoj : Kontinenty se v porovnání s karbonem výrazně nemění. Klima je stále sušší, i když na Gondwaně pokračuje z karbonu až do spodního permu zalednění. Ve svrchním permu ledovce z větší části tají a nastává mírné klima se střídáním ročních období, jak dokazují letokruhy na kmenech stromů. Po vzniku horstev v karbonu následují v permu četné výlevy láv (např. melafyry, které se nachází i v ČR např. na Kozákově ) Nejznámější lokality: Západní předhůří Uralu (Rusko), Sasko a Durynsko (SRN), Karoo v Africe pro pevninský vývoj (JAR),Texas pro paralický vývoj (USA) Druhohory - mezozoikum Trias (245-205 miliónů let) Rozpad superkontinentu Pangea. Trias vymezuje, sloučením tří období (lias, dogger, malm), v roce 1834 F.Alberti. · superkontinent Pangea se začíná rozpadat na menší celky · po velkém vymírání na konci permu nastává nová etapa vývoje organismů · začíná se vyvíjet velice úspěšné skupiny plazů nazývaná dinosauři Geologický vývoj: Z hlediska vzniku nových horstev je trias obdobím klidu. Pokračuje jen obrušování již dříve vzniklých pohoří při variském vrásněním. Ve střední části kontinentu Pangea se otevírá moře Tethys, které probíhá od nynějšího Mexického zálivu přes Španělsko, Itálii, pohoří Himaláj až na Malajský poloostrov. Klima je poměrně teplé a suché. Na konci triasu dochází k prvním projevům alpínsko-himalájského vrásnění.Trias v Evropě známe ve vývoji vápencových hornin (na jihu) a ve vývoji břidlic, prachovců a pískovců (na severu). Fauna a flóra: V triasu dochází k pozvolnému rozvoji prvních šestičetných korálů. Ramenonožci jsou nadále hojní, ale jsou postupně nahrazováni dříve méně úspěšnými mlži. Zcela nově se objevují hlavonožci s charakteristickým silně členitým typem švu na povrchu schránky, tzv. amoniti. Amoniti se stali velmi úspěšnou skupinou rozšířenou po celé druhohory v mořských prostředích. Mnoho rodů amonitů se stalo důležitými vůdčími fosíliemi, podle nichž geologové srovnávají stáří druhohorních usazených hornin na Zemi. V triasu rovněž poprvé nacházíme desetinohé korýše. Z obratlovců jsou hojné ryby ze skupiny palaeonisciformes, ale v průběhu triasu též pozvolna ubývají. Rovněž často se vyskytují žraloci a dvojdyšné ryby, mořští plazi (obr.U). Z triasu na Madagaskaru známe nejstarší zachované pozůstatky žab. Na souších se mohutně rozšiřují nové skupiny plazů. Z triasu známe zástupce želv (obr.V), ichthyosaurů, ještěrek, ptakoještěrů a sauropterygních plazů. Z pokročilých plazů se vyvinuli velmi populární dinosauři. V mořské flóře zaujímají důležité místo zelené dasykladátní řasy, které na mnoha místech vytvářely mohutná souvrství vápenců. Počátkem triasu jsou kontinenty pokryty porosty pravých přesliček, ale postupně se stále více prosazují i pokročilejší jehličnaté, ginkgovité a cykasovité rostliny. Nejznámější lokality: Německo a Painted Desert v Arizoně (USA)- suchozemské oblasti s pouštním klimatem Jura (205-135 miliónů let) Plazi ovládají pevninu ! Jurský útvar pojmenovává Ami Bou roce 1829 podle pohoří Jura v Německu. · na západním pobřeží kontinentu Ameriky vznikají pásemná pohoří Geologický vývoj: Z celosvětového hlediska je jura mořskou periodou. Koncem střední jury dochází k velké záplavě, která trvá do jejího konce. Je zaplavena západní část Severní Ameriky, velká část Asie, část Afriky, Indie a západ Austrálie. Podnebí v juře bylo poměrně teplé a stabilní. V oblasti zvětšujícího se moře Tethys se tvoří hlubokomořské usazeniny. Koncem jury se začíná projevovat další fáze alpínsko-himalájského vrásnění (mladokimerská fáze) a vzniká pacifický pruh pásemných pohoří. V Evropě rozdělujeme juru na oblast boreální na severu oblast boreální, oblast mediteránní na jihu a oblast epikontinentální (mělká moře lemující okraje kontinentů) Fauna a flóra: V jurských mořích jsou hojní prvoci. Někteří mají stratigrafický význam, což znamená, že pomocí nich můžeme relativně určovat stáří. Živočišné houby jsou natolik hojné, že tvoří místy dokonce houbové útesy. V mořské fauně jsou bohatě zastoupeny šestičetní koráli a kruhoústé mechovky. Později se objevují i první mechovky oružnaté. Ramenonožci jsou stále více zatlačováni do pozadí silně se rozvíjejícími mlži. Nově se objevují pachydontní mlži s masívním a velmi pevným zámkem. Hlavonožci, zastoupení skupinou amonitů, prožívají vrchol svého rozvoje. Amoniti jsou v juře nejvýznačnějšími vůdčími skamenělinami. Z hlavonožců jsou též hojní belemniti, ze kterých však nacházíme většinou pouze rostra (zvláštní vahadélko v přední části těla), neboť povrch jejich těla nebyl kryt pevnou schránkou. Z ostnokožců se nejčastěji nacházejí lilijice, mající místy horninotvorný význam. Mořskou faunu obratlovců reprezentuje široká škála ryb s ganoidními šupinami, ale stále více se prosazují i ryby kostnaté. Země je osídlena už velice rozrůzněnou faunou plazů. Na kontinentech kralují známí dinosauři, vzdušný prostor ovládli pterosauři (obr.X). Ichthyosauři pronikli do mořského prostředí. Fauna obratlovců byla obohacena o skupinu praptáků (Archeopteryx, Archaeornis); dnes se většinou řadí mezi pokročilé dinosaury. Ve stínu obrovských dinosaurů žijí první nenápadní savci. Mořská flóra je charakterizována přítomností hnědých řas - rozsivek a zelených řas (dasykladátní řasy). Na kontinentech převládají cykasovité a ginkgovité rostliny a vzácně najdeme i krytosemenné rostliny. Nejznámější lokality: Solenhofen (SRN), Holzmaden (SRN), Montana (USA), Tanzanie Křída (145-65 miliónů let) Rozvoj a pád vládců druhohor. Nejmladší druhohorní útvar dostává jméno podle bílé psací křídy v severozápadní Evropě a vymezuje ho O. d´ Halloy roku 1833. · pokračuje rozšiřování Atlantského a Indického oceánu · na Zemi se vytvářejí klimatická pásma · křída je periodou mořskou, což znamená, že výrazně převažuje plocha moří nad kontinenty · koncem křídy dochází k velkému vymírání silně specializovaných forem druhohorního života Geologický vývoj: Počátkem spodní křídy dochází k menší záplavě, která až do začátku svrchní křídy postupně opadává. Začátkem svrchní křídy moře stoupá až o 120 m a zaplavuje rozsáhlé plochy kontinentů. Je to největší známá mořská záplava v historii Země. Koncem křídy vznikají dlouhá pásemná pohoří jdoucí od Alp k Himalájím. Vzdalováním kontinentálních desek se otevírá Indický a Atlantický oceán. Celkovým rozdrobením kontinentů na menší celky se vytváří jednotlivá klimatická pásma. Koncem křídy dochází sice k přechodnému, alek zásadnímu zvratu klimatu, při kterém vymírá velká část tehdejšího živočišného světa. Fauna a flóra: Fauna je oproti juře místy velmi rozdílná. V mořském planktonu převládají dírkovci, dosahující u některých druhů velikosti několika centimetrů. Na mořském dně žijí svým přisedlým životem zástupci živočišných hub. Jejich vnitřní kostra, složená z malých jehlic, vytváří po odumření houby zvláštní horninu, spongolit. Ve středozemní oblasti obývají dna mělkých moří četní koráli. Počet druhů ramenonožců se oproti juře ještě více snížuje, ale značne se rozšiřují nové druhy mlžů a plžů. Mezi mlži a rovněž hlavonožci je spousta vůdčích fosilií. Z hlavonožců jsou nejčastější amoniti a belemniti. Vysoký stupeň vývoje amonitů vede i k vytvoření druhů se zdeformovanými schránkami. Z křídy známe i relativně hojné desetinohé členovce - raky. Ve fauně ostnokožců střídá dříve značně rošířené lilijice skupina ježovek. Z ježovek nacházíme jak celé schránky, tak i izolované štítky a ostny z rozpadlých jedinců. Obratlovci jsou v mořích reprezentováni četnými žraloky, kostnatými rybami a a vzácně vodními plazy. Souš ovládají mohutní masožraví i býložraví dinosauři. O vzdušný prostor se musí ptakoještěři dělit již s pravými ptáky, kteří se objevují už počátkem křídy. Drobní savci, žijící ve stínu velkých dinosaurů, čekají na vhodnou příležitost, aby se ujali vlády nad světem. Nejhojnější jsou mezi nimi vačnatci, ale též se zde objevují i první placentální savci (konkrétně skupina hmyzožravců). Koncem křídy zasahuje druhohorní faunu rána v podobě rozsáhlého a dramatického vymírání. Postiženi jsou nejenom dinosauři, plesiosauři a pterosauři, ale také amoniti, belemniti a mnoho rodů plžů a mlžů. Flóra ve spodní křídě má vesměs stejný ráz jako v juře. V průběhu spodní a hlavně ve svrchní křídě se však stále více prosazují zástupci krytosemenných rostlin. Cykasovité, ginkgovité a jehličnaté rostliny stále ještě tvoří nezanedbatelnou, i když značně potlačenou součást svrchnokřídové flóry. Nejznámější lokality: ostrov Rujána (SRN), Anglie, Rocky Mountains, Alberta, Montana a Utah (USA), Gobi (Mongolsko) Třetihory - terciér Paleogén (65 - 26 miliónů let) Nastává čas savců ! Paleogén vyčleňuje jako v roce 1865 M. Hoernes. · paleogen vyznačuje nejstarší období třetihor · rozdělení kontinentálních desek zhruba souhlasí s dnešním, pouze vzdálenost mezi nimi je menší · pokračuje alpínsko-himalájské vrásnění · na kontinentech se bouřlivě rozvíjí savci Geologický vývoj: V paleogénu probíhá několik fází alpínsko-himalájského vrásnění. Oblast tethydy je v důsledku tohoto rozdělena na několik menších pánví - Paratethyda. Zbytky Gondvany se od sebe definitivně rozdělují a Indický kontinent se tlačí směrem k Asii. Klima je podobné svrchní křídě, dochází jen k mírnému ochlazení. Koncem neogénu se rozšiřuje mírné pásmo na úkor pásma tropického. Z této doby máme také první důkazy zalednění Antarktidy. Fauna a flóra: Pro mořský plankton jsou charakterističtí velcí dírkovci. Dosahují velikosti i několika centimetrů (např. numuliti). Na dně hlubokých moří se usazují křemité schránky rozsivek a vytvářejí tak typická rozsivková bahna. Z útesotvorných organismů jako jsou koráli, mechovky a živočišné houby vytvářejí útesy pouze koráli. Schránky ramenonožců se objevují jen zřídka. Měkkýší fauna je široce rozšířená, spousta rodů plžů má dokonce stratigrafický význam. Mělká moře hojně obývají členovci - raci a krabi. Hlavonožci jsou po velkém vymírání značně zdecimováni. V hojnějším počtu přežívají pouze loděnkovití hlavonožci. Dobře prosperující skupinou jsou ježovky. Obratlovci jsou jak v moři, tak i na pevninách zastoupeni relativně hojnými želvami, sladké vody obývají staré skupiny krokodýlů. Počátkem třetihor se rychle rozvíjí ptáci a savci. Fauna savců se skládá nejčastěji z koňů, chobotnatců, nosorožců, vepřů a hrochů. Z počátku třetihor už známe mnoho skupin primátů (opice) a začínají se už objevovat i první předkové člověka. Flóra je poznamenána prudkým rozvojem krytosemenných rostlin. Nemalou měrou se na složení flóry podílí i nahosemenné rostliny. Nalézané krytosemenné rostliny jsou typickými teplomilnými druhy. Na našem území rostou v této době palmy, magnólie, fíkusy, symploky, skořicovníky aj. Mírná pásma pak obývají vrby, topoly, břízy, duby a javory. V mořích mají horninotvorný význam některé hnědé a zelené řasy. Nejznámější lokality: Monte Bolca (Itálie) Neogén (26 - 1,8 mil. let) Rozvoj savců a živočišných předků člověka. Název neogén pro svrchnější část třetihor zavádí M. Hoernes v roce 1856. · počátkem neogénu přetrvává teplejší klima ze svrchní části paleogénu · v důsledku příznivého klimatu dochází k masovému rozvoji vegetace a k tvorbě hnědého uhlí · dotváří se kolizní rozhraní po srážce indického a asijského štítu · rozvoj prvních primátů rodu Homo- Homo habilis Geologický vývoj: Rozdělení kontinentů se blíží současnému stavu. Indická kra se tlačí na asijský kontinent a doznívá alpínsko-himalájské vrásnění, které bylo nejintenzívnější ve svrchní křídě a paleogénu. Evropa v tethydní oblasti je pásemnými pohořími rozdělena na několik izolovaných pánví. Každá pánev se dále vyvíjí samostatně. Klima je ve spodním neogénu neobvykle teplé a příznivé pro bujný rozvoj vegetace, čímž vznikají na mnoha místech ložiska hnědého uhlí. Ke konci tohoto teplého období náhle dochází k výraznému ochlazení a k vytvoření ledových čepiček na pólech. Nahromadění velkého množství vody na pólech zapříčiňuje úbytek vody v oceánech. Mezi Evropou (u Gibraltaru) a Afrikou se obnažuje pevninský "most", který izoluje středozemní moře tak, že začíná pomalo vysychat. Vzniká zde bohatá ložiska solí. Ve svrchním neogénu se otepluje a tají ledovce na pólech. Pevninský "most" je znovu zaplaven a komunikace s oceánem je obnovena. Fauna a flóra: Stratigraficky důležité jsou mořské drobné mikrofosilie - planktoničtí a bentičtí dírkovci a mřížovci. Živočišné houby expandují i do hlubších částí moří. Mělčí oblasti jsou osídleni korály, z nichž ke stratigrafii jsou používány hlavně osamoceně žijící individua. Na dně mělkých moří žijí přisedle četné ježovky a jejich druhové rozrůznění v neogénu roste. Obratlovci jsou v mořích zastoupeni pokročilými kostnatými rybami a žraloky z nichž někteří dosahovali délky i 18 m. Na kontinentech prožívají dobu rozkvětu evolučně úspěšní savci. Největších rozměrů dosahují chobotnatci - mastodonti a dinotheria. Poměrně mohutnými zvířaty byli rovněž obrovští nosorožci. Prudce se rozvíjí koňovití lichokopytníci. V průběho třetihor a čtvrtohor můžeme sledovat celé vývojové linie koňů. Neogén je významný rozvojem aťuž přímých tak i nepřímých předků člověka. V severní Americe, Evropě a Asii je velice rozšířen Dryopithecus, v Indii je nalézán Ramapithecus, který je příbuzný spíše dnešnímu orangutanovi. Australopithecus je hojně rozšířený převážně v Africe. Nejstarší jedinec je starý asi 3,8 mil. let. Byl sběračem a lovcem. Při těchto činnostech použínal primitivní kamenné nástruje, ale nijak je neupravuje ani neopracovává. O něco mladší je Homo habilis (člověk zručný), nejstarší primát rodu Homo. Chodil již vzpřímeně, měl větší obsah mozkovny a používal vědomě opracované nástroje. Flóra je podobná paleogénu. Ve spodním neogénu se ještě rozvíjí teplomilná květena (vavřín, magnólie skořicovník), některé (Glyptostrobus) dávají vznik hnědému uhlí. Avšak ve svrchním neogénu je situace naprosto jiná. Dochází k celkovénu ochlazení a do dříve tropických a subtropických pásem se rozšiřují formy mírného pásma (bříza, jilm, dub). Čtvrtohory - kvartér (1,8-0 miliónů let až tisíce let) Člověk kolonizuje Zemi ! Název kvartér pochází od latinského slova kvarta znamenající číslo čtyři. Dnes se řadí společně se třetihorami do kenozoika. Kvartér vymezuje v roce 1829 J. Desnoyers. · geologické procesy v kvartéru můžeme srovnávat se současnými · charakteristické je střídání dob ledových a meziledových · probíhá tělesný a duševní rozvoj člověka Geologický vývoj: Čtvrtohorní doba je výrazně poznamenaná rozsáhlým kontinentálním zaledněním. Centrem zalednění v Evropě je Skandinávie a odtud se ledové masy rozšiřují v chladnějších dobách směrem na jih. Dochází taktéž k zalednění horských oblastí (Alpy, Pyreneje). Nahromadění vody v ledovcích způsobuje pokles mořské hladiny až o 120 metrů. Tím vznikají na mnoha místech mezi pevninami jakési mosty, po kterých může volně migrovat zvěř často na obrovské vzdálenosti. Klima v ledových dobách je nejen neobyčejně studené, ale i poměrně suché. Tím dochází leckde k usazování spraší vyvátých z těchto suchých oblastí. Doby meziledové jsou vlhčí a podstatně teplejší. Fauna a flóra: V mořských prostředích žije fauna srovnatelná s dnešní. Stratigraficky důležité jsou foraminifery, rozsivky, pylová zrna a spóry rostlin. Na kontinentech se složení fauny ale i flóry mění podle klimatu ovlivněného rozšiřováním nebo ústupem kontinentálních ledovců. S nástupem ledových a meziledových dob probíhají rozsáhlé migrace organismů a důležité změny lesních formací a rostlinných porostů. Z bezobratlých jsou důležitou skupinou na souši plži vzhledem k své vysoké citlivosti na klima. Můžeme pomocí nich usuzovat na změny podnebí. Obrovského rozmachu dosahují savci (obr.Ť), kteří osídlují nejen suchozemská prostředí, ale i vodu a vzduch. V dobách ledových jsou u nás hojní koně, mamuti (obr.Ř), nosorožci, pižmoni, sobi, bizoni, polární lišky a medvědi. V meziledových dobách se daří především slonům, jelenům, srncům, daňkům, medvědům, vepřům, šavlozubým tygrům a primátům. Do spodního kvartéru zasahuje nejstarší forma rodu Homo (obr.Ď) - Homo habilis (člověk zručný). Umí si již vyrábět primitivní kamenné nástroje. Pokročilejší je Homo erectus (člověk vzpřímený), který vyrábí charakteristické kamenné nástroje a umí již používat oheň. Zachovávají se i jejich trvalejší sídliště. V průběhu čtvrtohor nastupuje do konkurenčního boje Homo sapiens (člověk rozumný) a to ve dvou varietách - Homo sapiens neanderthalensis a Homo sapiens sapiens. Vyrábí dokonalé kamenné a kostěné nástroje, dokáže rozdělat oheň, rozvíjí se jeho řeč a loví již ve vysoce organizovaných tlupách. Sapientní varieta nakonec vyšla z konkurenční soutěže vítězně díky dalšímu rozvoji intelektu. Flora je v dobách meziledových téměř totožná s květenou, nebo je teplejší, než u nás roste v současnosti. V době ledové byla krajina osídlena tundrovou vegetací. Nejméně hostinné plochy obývají mechy a lišejníky, v příznivějších oblastech rostou zakrslé břízy, vrby a další chladnomilné dřeviny. Prostor mezi nimi vyplňuje stepní tráva a byliny. Nejznámější lokality: Neanderthal (SRN), Lascau (Francie)