@CT 1 @LM 1 @RM 65 @PL 55 @TB -----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T @MT 3 @MB 3 @PO 5 @PN 1 @OP @LH 6 Ť @LH 3 Ť @LH 6 Staroveka orientalni a antick  literaturaŤ Ť Ť Ť Staroveka orientalniŤ Ť  >V povodˇ velkěch asijskych rek Eufratu a Tigridu, Indu,Ť Gangu a Brahmaputry mohutnych cinskych veletoku vznikly jiz veŤ 4. az 3. tisicileti pr.n.l. rozsahle statni celky s vyspelouŤ kulturou. >Na uzemi dnesniho Iraku se rozvinulo sumerske pisemnictvi,Ť v jehoz epickych zpevech a bajich, se dochovaly take mytyŤ o vzniku sveta, o prvnim cloveku a velike potope. >Nejstarsi pisemnou pamatkou sumerske literatury je podleŤ vseho EPOS O GILGAMESOVI. Hrdina, pravdepodobne myticky sumerskyŤ vladce, proziva ruzna dobrodruzstvi pri sve pouti zaŤ nesmrtelnosti. Stare hebrejske pisemnictvi obohatilo svetovouŤ kulturu o soubor pamatek zvanych PISMO SVATE neboli BIBLE.Ť Puvodne slo o hebrejske nabozenske texty, ktere krestanstviŤ oznacilo jako Stary zakon (na rozdil od Noveho zakona puvoduŤ krestanskeho) a ucinilo ho soucasti krestanske bible. >Nejstarsi cast Stareho zakona tvori tzv. tora neboliŤ Pentateuch (Pet knih Mojzisovych), obsahujici baje o stvoreniŤ sveta a cloveka. Zacatek prvni knihy (Genesis) vypravi o stvoreniŤ prvnich lidi Adama a Evy. Pro neuposlechnuti boziho prikazu, zeŤ nesmeji jist ze stromu poznani, byli vyhnani z raje, ztratiliŤ nesmrtelnost a museli v potu tvare pracovat. Jejich syn Kain seŤ dopustil prvniho zlocinu na zemi, kdyz ze zavisti zabil bratraŤ Abela. Kdyz se mezi lidmi mnozily zlociny, rozhodl se Hosp odin,Ť ze vyhladi lidstvo potopou. Zachranil se pouze spravedlivy Noe seŤ svou rodinou, kdyz na bozi prikaz postavil velky korab a vzal doŤ neho po paru ze vsech zivocichu, aby po opadnuti vod znovuŤ zalidnil a ozivil zemi. Ani potomci Noemovi se prilisŤ nepolepsili; zacali stavet vez babylonskou, aby se ve sve vysiŤ vyrovnali samemu bohu. Hospodin je vsak potrestal zmatenimŤ jazyku, stavbu nedokoncili a puvodne jednotne lidstvo seŤ rozdelilo na mnoho narodu a jazyku.Ť Ť Ť Ť Anticka literaturaŤ Ť  >Jizni cast Balkanskeho poloostrova s teplym a prijemnymŤ podnebim a nescislnymi ostrovy v Egejskem mori se nekdy v 2.Ť tisicileti pr.n.l. stala vlasti reckych kmenu. Rekove vytvoriliŤ osobitou kulturu, ktera vyznamne ovlivnila rozvoj evropskeŤ vzdelanosti. >Nejstarsimi dochovanymi slovesnymi pamatkami reckeŤ literatury jsou dva vyznamne eposy, pripisovane tradici basnikuŤ HOMEROVI, ILIAS a ODYSSEA (asi z 8. stoleti pr.n.l.). >ILIAS je odrazem skutecnych udalosti. Vypravi o bojich RekuŤ proti maloasijskemu mestu Troji, jemuz se take rikalo Ilion,Ť nelici vsak prubeh celeho valecneho stretnuti, omezuje se jen naŤ zaver boje: Syn trojskeho krale, Paris, odloudil spartskemu kraliŤ Menelaovi jeho zenu, krasnou Helenu. Menelaos vyzval protoŤ vsechny recke vladce k vojenske vyprave proti Troji. Rekove mestoŤ oblehli, ale nemohli je dobyt. Boj uz trval devet let seŤ stridavym stestim pro obe strany, kdyz tu vypukl spor meziŤ nezranitelnym bojovnikem Achillem a vudcem recke vypravyŤ Agamemnonem. Urazeny Achilles se odmitl ucastnit dalsiho boje,Ť kdyz padl jeho verny Pritel Patrokles, rozhodl se, ze pomstiŤ pritelovu smrt a po urputnem boji zabil nejslavnejsiho trojskehoŤ hrdinu Hektora. Sam se vsak nedockal konce valky. Byl zasazenŤ sipem do jedineho zranitelneho mista na svem tele (AchillovaŤ pata). Rekove nakonec dobyli Troje lsti: nejstatecnejsi bojovniciŤ se ukryli do dreveneho kone, ostatni vojsko predstiralo ustup.Ť Troja ne vtahli kone do mesta, presvedceni, ze je bude chranitŤ nadprirozenou moci. Vecer vystoupili Rekove z kone a dali svemuŤ vojsku svetlem znameni, na kterem miste jsou hradby proboreny.Ť Rozpoutal se strasny boj, v nemz vetsina Trojanu padla; RekoveŤ mesto vyplenili a zapalili. >Na udalosti vylicene v Iliade navazuje ODYSSEA, vypravujiciŤ o bloudeni jednoho z ucastniku trojske valky, ithackeho kraleŤ Odyssea. >Pri plavbe na rodny ostrov bloudil Odysseus se svouŤ druzinou mnoho let po mori a zazil mnoha dobrodruzstvi. Kdyz seŤ zastavil na ostrove jednookych obru Kyklopu, jeden z nich,Ť Polyfemos, uveznil celou druzinu ve sve jeskyni. NektereŤ z Odysseovych druhu zabil a snedl a postupne chtel zabit vsechny.Ť Odysseus vsak obra opil a ve spanku mu vypichl jedine oko.Ť Oslepeny Polyfemos zuril, ale kdyz mu jeho sousede prispechali naŤ pomoc a ptali se, kdo mu ublizuje, odpovedel, ze Nikdo. Tak se muŤ tot iz Odysseus predstavil. Rano vypoustel obr z jeskyne ovceŤ a berany na pastvu a toho vyuzil Odysseus a jeho druhove. KazdyŤ z nich se povesil pod silneho berana a obr, ktery ohmatavalŤ zvirata na hrbete, netusil, ze mu Odysseovi lide unikli. >Jeste mnoho utrap zazil Odysseus na mori, postupne ztratilŤ vsechno sve muzstvo, ale nakonec se prece jen dostal na rodnouŤ Ithaku, kde mezitim doterni napadnici usilovali o jeho zenuŤ Penelopu. S pomoci syna Telemacha pobil Odysseus vetrelceŤ a teprve potom smel uzivat zaslouzeneho miru. >Jednotne vypravecske umeni v Iliade a OdysseiŤ charakterizuje siroky epicky popis, cetne basnicke privlastkyŤ a prirovnani, stejny mytologicky nazor na svet. Tyto znakyŤ predpokladaji jedineho skladatele. Skladby zobrazujici svetŤ patriarchalnich vztahu, v nemz ziji bohove v uzkem styku s lidmiŤ a zasahuji do jejich osudu. Bohove jsou zlidsteni, maji sveŤ nedostatky, vasne a slabosti. U Homera jeste neni neprekrocitelnaŤ hranice mezi clovekem a bohem jako pozdeji v krestanstvi. >ObaŤ eposy jsou nejrozsahlejsim souborem reckeho bajesloviŤ (mytologie), prejateho v podstate i Rimany. Podle predstavŤ davnych Reku vladl vsemu svetu nejvyssi buh Zeus (u Rimanu seŤ jmenoval Jupiter). Spolu s manzelkou Herou (u Rimanu Juno)Ť a dalsimi bohy sidlil na posvatne hore Olympu. Diovym bratremŤ (2. pad od Zeus je Dia) byl Hades (u Rimanu mu rikali Pluto),Ť vladce podsveti, kterym protekala reka narku Acheron. Pres niŤ prevazel neboztiky do rise mrtvych mlcenlivy starec Charon. VsemŤ mor im vladl dalsi Diuv bratr, Poseidon (u Rimanu Neptun). JednouŤ z Diovych dcer byla Athena, bohyne moudrosti a vitezne valky,Ť ochrankyne mesta Athen. Diovym synem krome jinych byl Hefaistos,Ť buh ohne a kovarstvi. Za svou osklivost byl odmenen tim, ze jejŤ rodice ozenili s nejkrasnejsi bohyni Afroditou. >Rozpad rodoveho zrizeni v 7. az 6. stoleti pr.n.l. zpusobilŤ i zmenu nazoru na svet. Zacali se rozumove chapat a vykladatŤ prirodni zakony, clovek se pozvolna uvolnoval od zavislosti naŤ mytickych predstavach. Jiz nejstarsi recti filozofove seŤ pokouseli vysvetlit otazku vzniku sveta a jeho podstaty.Ť Rozsirila se i zemepisna znalost sveta - plavci na dalekychŤ cestach poznali celou oblast Stredozemniho more. Clovek, ktery uzŤ nezil v uzavrene pospolitosti kmene, si zacal uvedomovat vlastniŤ ind ividualitu, zacal zaujimat vlastni postoj k verejnymŤ udalostem, zacala se uplatnovat lyrika, zatlacujici homerskouŤ epiku. >Rekove rozeznavali lyriku elegickou (skladby vaznehoŤ obsahu), jambickou (spolecenskokritickou a satirickou) a konecneŤ melickou (pisnovou, osobni). Milostne pisne skladala basnirkaŤ SAPFO. Jejim vrstevnikem byl ANAKREON (6. stoleti pr.n.l.), jehozŤ hrave basne oslavuji lasku, vino a zivotni radosti. Nasel cetneŤ napodobitele u soucasniku i mnohem pozdeji, zejmena v 18. stoletiŤ - mluvi se o anakreonske poezie. >Z lidoveho ustniho podani vznikly prozaicke bajky, ktereŤ v pribezich o zviratech, jimz se pripisovali lidske vlastnosti,Ť podavali urcite zivotni zkusenosti vyznivajici v pouceni. JejichŤ vznik se spojuje s jmenem EZOP. Tyto bajky se v ruznych obmenachŤ udrzely v evropskych literaturach az do novoveku. >Koncem mesice brezna konavali Rekove slavnosti zasveceneŤ bohu vina a veseli Dionysovi. Pri zaverecnych obradech prednaselŤ sbor pevcu, oblecenych do kozich kuzi, pisne provazene tancem,Ť zvane dithyramby. Z tohoto predstaveni vznikla tragedieŤ (v puvodnim smyslu slova pisen kozlu). Podobne se zrodilaŤ z zertovnych a satirickych pisni recka komedie. >Divadlo bylo u Reku verejnou zalezitosti, proto athenskyŤ mestsky stat podporoval jeho rozvoj. Divadlo melo ve svychŤ pocatcich nabozenskou funkci, ktera jen pozvolna prechazela veŤ funkci zabavnou. >Reckou tragedii proslavili tri vyznamni dramaticti basniciŤ Aischylos, Sofokles a Euripides, v komedii vynikl Aristofanes. >AISCHYLOS (525-465) - je prvnim svetovym dramatikem, kteryŤ ve svych hrach resi vselidske otazky mravni povahy, cerpal zeŤ starych reckych mytu. Podle techto mytickych predstav urcujiŤ predem bohove kazdemu cloveku jeho osud, pred nimz neni uniku.Ť Odpovednost za ciny predku prechazi na dalsi pokoleni a vytvariŤ tak sudbu (moira), proti niz je clovek bezmocny. >V tridilne tragedii ORESTEIA Agamemnon, jeden z hrdinuŤ trojske valky, byl po svem navratu do vlasti zavrazden nevernouŤ manzelkou Klytaimnestrou a jejim milencem, ktery se chtel zmocnitŤ vlady. Agamemnonuv syn Orestes pomsti po letech vrazdu sveho otceŤ a zabije matku i jejiho spolecnika. I kdyz lid souhlasi s jehoŤ cinem, protoze nenavidi tyrana, Orestes propada pozdeji vycitkamŤ svedomi a odchazi do daleke Tauridy, aby se pred bohy ocistilŤ z viny. Ustredni postavou tragedie je vlastne Klyta imnestra:Ť v prvni casti hry se dopousti vrazdy, v druhe je potrestanaŤ synem, v posledni burcuje jeji stin bohyne pomsty k odplate naŤ synovi. V Aischylove pojeti vykonava Orestes spravedlivou pomstuŤ jako slepy nastroj bohu. >SOFOKLES (480-406) volil vetsinu svych nametu z okruhuŤ trojskych baji a povesti o thebskem kralovstvi rodu - tragedieŤ KRAL OIPIDUS, ANTIGONA. >EURIPIDES (480-406) pusobi znacne novatorsky. NeobycejneŤ vzdelani a styk s filozofy vedly jej k dalsimu uvolneni latek.Ť Take ideologicky sel dal: uvedl do svych her i sympaticke postavyŤ otroku a vsimal si nedostatku athenske demokracie. Povahy svychŤ hrdinu se snazil prohloubit psychologicky, nekdy vsak nedovedlŤ uspokojive vyresit jejich mravni konflikty, a proto utikal zeŤ svizelnych situaci nadprirozenym zasahem bozstva do deje (deux exŤ machina). >K nejlepsim Euripidovym tragediim patri MEDEIA, jejiz dejŤ zpracovava povesti o mytologickych plavcich Argonautech,Ť usilujicich o ziskani zlateho rouna. >ARISTOFANES (446-385) pozvedl reckou komedii. Za prudkychŤ zapasu o moc ve mestske athenske demokracii, mel dostatekŤ prilezitosti uplatnit svuj kriticky sleh. Jeho komedie,Ť pripominajici nekdy spise frasky, se ve vysmechu nezastavuji predŤ nicim a pred nikym. Jeho komedie ZABY se vysmiva literarnimŤ snobum a zaroven miri proti Euripidovi, jehoz si Aristofanes bereŤ na musku i v jinych komediich.Ť Ť Ť Latinska rimska literaturaŤ Ť >Latinska rimska literatura neni zdaleka tak bohata ani takŤ puvodni jako literatura recka. Dlouho prebirala hotove utvaryŤ a temata od vyspelejsi literatury recke. Umeleckeho vrcholuŤ dosahla teprve na konci 1. stoleti pr.n.l.. Svetovy vyznamŤ latinske rimske literatury je v tom, ze jejim prostrednictvimŤ pronikala do evropske kultury znalost anticke, zvlaste reckeŤ vzdelanosti (zejmena v dobe renesance a humanismu). >Podle poslednich vzoru recke komedie rozvinul rimskouŤ dramatickou tvorbu TITUS MACCIUS PLAUTUS (250-184). Plautus voliŤ pribehy svych komedii z denniho zivota kolem sebe. PredstavujeŤ v nich zamilovane mladiky, divky, ktere upadly do otroctvi,Ť nevestky, prohnane otroky, zklamane otce a lakomce. Jeho komedie,Ť psane zivym hovorovym jazykem, inspirovaly i mnohem pozdejiŤ nejednoho dramatika, tak napriklad Moliera ke komedii Lakomec.Ť >Basnictvi naucne reprezentujeTITUS LUCRETIUS CARUS (94-55)Ť rozsahlou naucnou basni O POVAZE VECI. Podle jeho vyhranenehoŤ filozofie materialistickeho svetoveho nazoru probiha ve sveteŤ i v prirode vsechno podle odvekych zakonu mechaniky a bezŤ jakehokoli pusobeni bozskych sil. Lidske stesti spociva v dusevniŤ vyrovnanosti. >U Rimanu dostoupilo znacne urovne recnicke umeni. PrednimŤ predstavitelem je MARCUS TULLIUS CICERO (106-43). Jeho reciŤ vynikaji logickou skloubenosti, pusobi recnickymi otazkamiŤ a peclivym stylem. >Lyrickou poezii 1. stoleti pr.n.l. zastupuje GAIUS VALERIUSŤ CATULLUS (87-54). Ustrednim tematem jeho poezie je laska k divceŤ Lesbii. Catullus je velmi opravdovy basnik vnitrnich rozporu,Ť jimz dal vyraz i svym proslulym rcenim "Odi et amo" (NenavidimŤ a miluji). >PUBLIUS VERGILIUS MARO byl pokladany svymi soucasniky i veŤ stredoveku za nejvetsiho rimskeho basnika. Jeho ZPEVY PASTťRSKEŤ A ZPEVY ROLNICKE zduraznuji vyznam prace a puvab zivota naŤ venkove a zaroven svedci o basnikove idylickem zalozeni, pro nezŤ Vergilius unikal pred ruchem mesta do venkovske prirody.Ť Nejproslulejsi basnikovo dilo je epos z minulosti rimskeho narodaŤ AENEIS: Hrdina Vergiliova dila, vybajeny anticky hrdina AeneasŤ uprchl z horici Troje. Po vzoru Homerova Odyssea prosel ruz nymiŤ dobrodruznymi prihodami na mori, navstivil mnoho kraju a zazilŤ mnoho utrap, nez se dostal rizenim bohu k brehum Italie, kdeŤ v usti reky Tiberu polozil zaklady k rimskemu statu. >Daleko od svetovladneho Rima, ve vyhnanstvi na brezichŤ Cerneho more, travil posledni leta zivota PUBLIUS OVIDIUS NASOŤ (43-18 pr.n.l.). Vypovezen cisarem Augustem neprestal do smrtiŤ touzit po pratelich a rodine v Rime, ale marne ukladal svuj steskŤ do prosebnych listu i basnickych ZALOZPEVU (Tristia). Navrat doŤ Rima mu nebyl povolen. Umeleckou zralost Ovidiovu dosvedcuji jehoŤ PROMENY (Metamorfoses), vypravejici pultretiho sta reckychŤ a rimskych baji, vzajemne skloubenych v jeden celek tim, zeŤ v kazde z nich dochazi k nejake promene. Nejcastejsi latkouŤ v techto bajich je laska.Ť Ť ------------------------------------------------------------------------Ť Ť ------------------------------------------------------------------------Ť (C) 1994, 1996 AHA