Evropske baroko

<Obrázek: *>Vychodisko v uteku k Bohu jako jedine jistote je priznacne pro dobove citeni. Barokni umeni se rodi z pocitu cloveka, otreseneho, neduverujiciho rozumu. Hrdina se odvraci od prirody a sveta, zameruje se na vlastni nitro. Idealy renesance se pripominaji snahou po svetove harmonii a touhou obsahnout vsechno lidske vedeni. Renesancni usili o plne poznani zivota vsak dostava jinou podobu. Poznavana skutecnost se meni ve znaky, symboly, ktere maji vyjadrit nevyslovitelne a tajemne. Proto baroko rodi nejen pansofy, ale i astrology, proroky a stoupence magie. Renesancni clovek chtel proniknout k pravde kritickym rozumem, barokni clovek pravdu nehleda, byla mu zjevena a jde jen o to, jak ji bude prozivat.
<Obrázek: *>Umeleckou tvorbu baroka charakterizuje na jedne strane naturalisticka konkretnost, priznacna zejmena pro barokni kazatele, nadsazovani (hyperbolizace) jevu zapornych, duraz na lidskou bezmocnost vuci radu sveta, na druhe strane duchovnost a mysticismus.
<Obrázek: *>PEDRO CALDERON DE LA BARCA (1600-1681) - vynikajici dramatik spanelske literatury, psal prevazne komedie. Nabozenska dramata, tragedie cti: LEKAR SVE CTI - zarlivy manzel, ktery dava lekarem zavrazdit svou zenu, aby ji potrestal za podezreni z nevery; NEJNESTVURNEJSI ZARLIVOST - muz zabiji svou zenu, aby se po jeho smrti nestala manzelkou jineho. Toto jsou dramata feudalniho fanatismu zivotniho zotroceni zeny. SOUDCE ZALAMEJSKY - nejlepsi Calderonova hra, drama msty za porusenou ctnost.
<Obrázek: *>JOHN MILTON (1608-1674) - ZTRACENY RAJ - rozsahla nabozenska epopej, zduraznuje svobodu lidskeho rozhodovani proti zasahum vsemocneho osudu a bozi vule.
<Obrázek: *>HANS JAKOB CHRISTOPH GRIMMELSHAUSEN (1621-1676) - DOBRODRUZSTVI SIMPLICIA SIMPLICISSIMA (nejprostsi prostoduchy) - zobrazuje na osudech naivniho prostacka, uneseneho vojaky a prozivajiciho nejruznejsi dobrodruzstvi, celou krutost a zvracenost tricetilete valky. Dilo napsane s humorem a smyslem pro drsnou realitu konci hrdinovych odchodem do poustevny a naznacuje, jak clovek 17. stoleti hledal v labyrintu sveta utociste v samote. Prvni dilo s detskym pohledem na svet.



Oficialni literatura ceskeho baroka

<Obrázek: *>Od prvni tretiny 18. stoleti lze pozorovat zrejmy upadek literatury. Napadne se zuzila ctenarska zakladna, protoze odchodem nejvzdelanejsich vrstev do ciziny ztratila domaci literatura hlavni uzivatele. S tim souvisi jeji tematicke zuzeni, ktere bylo take dilem zamerneho tlaku urednich cinitelu, predevsim jezuitskeho radu (zalozeny spanelskym slechticem Ignacem z Loyoly), ktery ovladal a kontroloval v podstate celou slovesnou produkci. Zamereni literarni tvorby se stalo temer jednostranne nabozenske. Hrdinou literarniho dila je opet, jako ve stredoveku, svetec. Sili pocit marnosti sveta, mnozi se uvahy o smrti a posmrtnem zivote. V literature duchovnich prevazuji agitacni spisy, zivotopisy svatych, postily, kazani a nabozenska rozjimani, preplnena zazraky a priznacnym licenim pekelnych trestu pro hrisniky, casto o ceskych svetcich, nebo se pestuje nabozenska lyrika.
<Obrázek: *>Odvrat od zivotni reality se projevuje idylicnosti tzv. pastyrske poezie s rysy hraveho rokoka.
<Obrázek: *>BEDRICH BRIDEL (1619-1680) je predstavitelem duchovni poezie zamerene k tajemstvi bozi existence i k pomijivosti lidskeho zivota, nadany jezuitsky basnik. CO BUH? CLOVEK? - sbirka nabozensky rozjimave lyriky, povzneseni cloveka k Bohu.
<Obrázek: *>ADAM MICHNA Z OTRADOVIC (1600-1670) - nabozensky lyrik a hudebni skladatel, jindrichohradecky varhanik. SVATOROCNI MUZIKA, LOUTNA CESKA - sbirky duchovnich pisni, v nichz oslavuje Pannu Marii. CHTIC, ABYS SPAL - vanocni ukolebavka.
<Obrázek: *>VACLAV JAN ROSA (1621-1689) - prazsky pravnik, znamy svymi pokusy mluvnickymi, psal milostnou lyriku.
<Obrázek: *>Naukova literatura se pestovala latinsky. Mezi temi, kdo se venovali studiu ceske minulosti, se vsak objevili nekteri autori, kteri si uvedomovali neuteseny politicky stav zeme, hrozili se upadku narodniho citeni i rychle postupujici germanizace.
<Obrázek: *>BOHUSLAV BALBIN (1621-1688) - Jezuita, pro sve vlastenecke smysleni byl podeziran z protivladnich nazoru a pronasledovan predstavenym.
<Obrázek: *>ROZPRAVA NA OBRANU JAZYKA SLOVANSKEHO, ZVLASTE CESKEHO - latinske pojednani, napsal ho pro pratele, kteri s bolesti pozorovali upadek naroda. Obhajuje pravo naroda na vlastni jazyk a ostre kritizuje odnarodnujici se slechtu a odsuzuje narodnostni politiku videnskeho dvora, ktery vytlacuje cesky jazyk ze skol, z uradu i kostelu. Balbinova Rozprava se stala v dobe obrozenske vzorem jinym obranam ceskeho jazyka.
<Obrázek: *>EPITOME HISTORICA RERUM BOHEMICARUM (Vytah z ceskych dejin) - po jeho vydani byl vypovezen z Prahy do Klatov, protoze vladni mista nalezla v jeho knize "prilisnou lasku k vlasti" a protivladni smysleni.
<Obrázek: *>Balbin psal i obsahle latinske prace o ceskych kulturnich dejinach: UCENE CECHY - jsou casti rozsahleho souboru encyklopedickych vedomosti o ceskem kralovstvi - MISCELLANEA HISTORICA REGNI BOHEMIAE (Rozmanitosti z historie Kralovstvi ceskeho).
<Obrázek: *>TOMAS PESINA Z CECHORODU (1629-1680) - pritel, zak a pokracovatel Balbina, stejne jako Balbin vlastenecky zaniceny a trpici vnitrnim rozporem mezi vernym prislusnikem katolicke cirkve a uvedomelym vlastencem. Psal cesky a latinsky o dejinach Moravy: PRODROMUS MORAVOGRAPHIAE (Predchudce Moravopisu).
<Obrázek: *>JAN FRANTISEK BECKOVSKY (1658-1725) - jeho dilo charakterizuje stejny rozpor. POSELKYNE STARYCH PRIBEHU CESKYCH - druhy dil zustal v rukopise, v podstate jde o rozsireni Hajkovy kroniky.
<Obrázek: *>V dobe pobelohorske se jazyk, kteremu chybely vzory dokonale cestiny a ktery nemel vynikajici pestitele, staval obeti libovule jazykovych brusicu a puristu (ucitel cestiny cisare Josefa Vaclav Pohl).



Lidova a pololidova slovesnost

<Obrázek: *>Vedle literatury oficialni, kterou tvorili predevsim jezuite, vznikala i literatura pololidova a anonymni lidova slovesnost. Jako pololidovou tvorbu oznacujeme takovou tvorbu, ktera vznika v prostredi blizkem lidu. Nejpriznacnejsim druhem teto tvorby jsou tzv. interludia (mezihry), kratke frasky, vkladane puvodne mezi vazne hry, ale v 17. stoleti provozovane uz samostatne. Hravali je obvykle ucitele a zaci, zejmena o masopustu. Nametove cerpaji ze zivota selskeho lidu, zachycuji jeho bidne postaveni.
<Obrázek: *>K pololidove tvorbe patri i pismacke pameti a kramarske pisne. Nektere pameti pismaku, napr. milcickeho rychtare FRANTISKA JANA VAVAKA, zaznamenaly i lidove obradni pisne. Ustni lidova slovesnost provazela po vsechna staleti literaturu umelou davno pred psanou literaturou. Na konci 17. stol. a behem 18. stol. nabyla zvlastniho vyznamu tim, ze v dobe upadku umele literatury se stala hlavni predstavitelkou slovesne kultury celeho naroda. Ma bohatou tematickou clenitost: vyjadruje vztah lidu k otazkam zivota i smrti, k prirode, k praci, k rodine a spolecnosti i boj proti utlacovatelum. Vyuziva k tomu vsech literarnich druhu. Hlavnimi utvary jsou povest, pohadka, proroctvi, hadanka, prislovi a pisen. Typickym znakem je anonymita a sireni ustnim podanim.
<Obrázek: *>Lidova povest obsahuje vzdy skutecny historicky fakt, ktery se behem doby tvurci fantazii obmenuje. V lidovem povedomi zily starsi narodni povesti (o praotci Cechovi), povesti hrdinske (o Zizkovi), rodove (o bile pani) a mistni, vztahujici se napr. k zalozeni hradu apod.
<Obrázek: *>S povestmi souvisela proroctvi, vyjadrujici nadeje v lepsi budoucnost (Libusino proroctvi, proroctvi slepeho mladence).
<Obrázek: *>Pohadky vyjadrovaly lidovou touhu po spravedlnosti, nebot v nich vitezi vzdy pravo a dobro nad krivdou a nespravedlnosti a prosty clovek nad zlym vladcem. Typickym pohadkovym hrdinou se stal Honza, cestny a chytry venkovsky chlapec, jehoz jedinou moznosti obrany ve svete panu je podoba mazaneho prostacka.
<Obrázek: *>Lidova pisen byla nejzivejsim a nejhojnejsim utvarem ustni lidove slovesnosti.
<Obrázek: *>Lyricke pisne zobrazuji zivot lidu v jeho rozmanitych projevech a vztazich. Zachycuji lasku stastnou i nestastnou, tizive robotnicke pomery, vztahy rodicu a deti, nechut k vojne a napeti mezi lidem a pany. Z cetnych pisni je patrny socialni utlak. Na vychodni Morave a na Slovensku byly rozsirene pisne zbojnicke.
<Obrázek: *>Ze skladeb lyrickoepickych vynikaji zejmena balady, s tematikou zakladnich vztahu rodinnych a spolecenskych (UTONULA, SESTRA TRAVICKA, OSIRELO DITE, MATKA VRAZEDNICE).
<Obrázek: *>Lidove drama v 17. a 18. stoleti navazovalo na nabozenske hry, zvlaste velikonocni a vanocni.
<Obrázek: *>Hra dobrodruzna - namety z umele literatury.
<Obrázek: *>Hra loutkova - pronika do ni soudoba realita.



Literatura exilova

<Obrázek: *>Nesplynula s ceskou domaci literaturou a proto zanikla. Druha generace exilovych autoru se odcestila: PAVEL STRANSKY O STATE CESKEM - spis; PAVEL SKALA ZE ZHORE - autor historickych del, HISTORIE CIRKEVNI; JAN JIRI HARANT Z POLZIC A BEZDRUZIC - clen jednoty bratrske, psal pameti o osudech vyhnancu.
Zakladni deleni ceske barokni literatury: 


1) exilova do roku 1650 
2) domaci 



a) lidova (ustni lidova slovesnost a folklor) 
b) pololidova 
c) oficialni 



------------------------------------------------------------------------
<Obrázek: [Prose]><Obrázek: [Literature]><Obrázek: [Mail me]>
------------------------------------------------------------------------
(C) 1994, 1996 AHA